V tomto příspěvku se podíváme na lehce humorné téma inspirované známou scénou z knihy a filmu Černí baroni, ve které major Terazky zcela vážně žádá, aby malíř domaloval na portrét Jana Žižky lehký kulomet. Jak by se ale vyvíjely husitské války, pokud by Jan Žižka skutečně získal lehký kulomet?
Bez ohledu na tento hypotetický scénář stojí za to připomenout, že husité patřili mezi průkopníky využití raných palných zbraní ve válečných konfliktech v Evropě. Jejich nasazení dělostřelectva sehrálo důležitou roli v řadě husitských bitev. Je obecně známo, že výrazy jako „houfnice“ nebo „pistole“ v různých podobách obohatily slovníky jiných jazyků.
Ačkoliv palné zbraně té doby byly samozřejmě mnohem primitivnější než moderní kulomety, jejich účinné využití husity představovalo převratnou novinku ve vojenské strategii. Dokázali je poměrně úspěšně použít například proti těžké rytířské jízdě, která do té doby ničemu podobnému nečelila.
Kdybychom uvažovali o hypotetickém scénáři, že by husité nějakým způsobem získali lehký kulomet z 20. století, mohlo by to skutečně zásadně ovlivnit průběh některých klíčových bitev a potenciálně i celé husitské revoluce.
Přesná, mobilní a účinná palebná síla by husitům poskytla obrovskou výhodu proti jezdectvu a obráncům pevností té doby. Samozřejmě za předpokladu, že by dokázali kulomet správně obsluhovat a měli by dostatek munice.
Jak by husité mohli získat kulomet?
V první řadě si ale musíme položit otázku, jakým způsobem by husité kulomet vlastně získali. Nabízí se tedy několik hypotetických scénářů z oblasti sci-fi:
- Cesta časem – Někdo z budoucnosti by mohl přicestovat v čase a záměrně nebo omylem dopravit lehký kulomet do doby husitských válek a předat jej Žižkovi a jeho vojákům.
- Mimozemská intervence – Mimozemšťané vybavení pokročilými technologiemi by mohli z nějakého důvodu poskytnou husitům kulomet jako supermoderní zbraň pro změnu dějin.
- Průlom do paralelního vesmíru – Nestabilní experiment s kvantovou fyzikou by mohl otevřít průchod do alternativní reality, kde by tato zbraň existovala, a umožnit její přenesení.
- Odhalení pozůstatků dávné mimozemské civilizace – Žižkovi bojovníci by mohli náhodou objevit dávno ztracený sklad s mimozemskými technologiemi zanechanými na Zemi před tisíciletími zaniklou mimozemskou civilizací.
- Magie a nadpřirozeno – Ve fantastickém světě by čaroděj či seslaná kletba mohla zkroutit řád reality a přenést kulomet do středověku.
Typ kulometu a jeho potenciál
Zde bych asi výběr nechal na čtenářích a přejdeme rovnou k typu kulometu, který by Jan Žižka měl. Pokud zůstaneme v českých dějinách, mohli bychom husitům poskytnout lehký kulomet vz. 26, což byl jeden z nejznámějších kulometů vyráběných v meziválečném Československu. Byl lehký, dobře přenosný a měl relativně jednoduchou konstrukci, což by usnadnilo jeho případné používání a údržbu i ve středověku.
Potenciál lehkého kulometu by samozřejmě předurčovalo to, kolik by pro něj měli husité munice a zda by ji případně dokázali sami ve středověkých podmínkách vyrábět. V tom by jim nejspíš bránily omezené znalosti metalurgie a chemie, absence potřebných nástrojů a strojů a omezený přístup k surovinám na výrobu.
Husité by reverzním inženýrstvím pravděpodobně dokázali vyrobit velmi omezené množství spíše primitivní munice. Sériová výroba ve velkém by pro ně byla každopádně technologicky naprosto nedosažitelná. Zásoby současné munice, které by získali společně s kulometem, by se rychle vyčerpaly. A k čemu by pak byl kulomet bez munice?
Dalším problémem by byly chybějící náhradní díly. Při jakékoliv poruše nebo poškození by nebylo možné doplnit správné náhradní součástky. Řemeslníci by sice mohli zkoušet improvizované opravy, ale nikdy by to nebylo ideální řešení.
Odhadnout přesnou životnost ve středověkých podmínkách je složité, ale realisticky by kulomet vz. 26 po vyčerpání originálních zásob munice a nástřelu řádově tisíců ran mohl být zcela nefunkční už po několika měsících nebo nanejvýš roce intenzivního používání husity.
Dělo by se tedy říci, že lehký kulomet by v rukách husitů představoval dočasnou výhodu pro zasvěcené a šikovné střelce. Dlouhodobě by ale neměl velký dopad z důvodu neopravitelnosti a obtížné výroby munice. Jeho využití by proto bylo velmi omezené.
Jak by se takový kulomet vyjímal v historickém románu?
Píše se rok 1420, je horký červencový den. Slunce se opírá do obrněných hrudníků křižáků, kteří se šikují pod kopcem Vítkovem. Jejich odhodlání je nezlomné, neboť věří, že zlámou páteř husitského povstání a vrátí zemi zpět do náručí katolické církve.
Na vrcholu kopce, v improvizovaném opevnění, stojí Jan Žižka z Trocnova. Jeho jednooký pohled je plný klidu a rozhodnosti, což působí na bojovníky uklidňujícím dojmem. Vedle něj leží něco, co by nikdo z přítomných nedokázal popsat. Lesklý kovový předmět s podivnou trubicí a zásobníkem plným malých kovových válců.
„K čertu, bratře Žižko, co to má být?“ zeptal se Prokop Holý, který se právě připojil k ostatním na hradbě.
„To je dárek z budoucnosti,“ odpověděl Žižka a s tajemným úsměvem vyslovil to slovo, které dosud nikdo neslyšel: „kulomet,“ přičemž lehce poklepal na lehký kulomet vz. 26.
„Kulomet? To zní, jako kdyby to byla nějaká zbraň od samotného ďábla,“ zaváhal Prokop a odplivl si.
„Skoro jsi to uhádl, ale věř mi bratře, že nám poslouží k tomu, abychom zařídili setkání s ďáblem těm pacholkům dole,“ usmál se Žižka a přelétl pohledem pole, kde se začaly dávat do pohybu první řady křižáků.
Bubeníci křižáků udávali rytmus pochodu a kopí a meče se zaleskly ve slunci. Žižka si nasadil helmu a přikázal mužům, aby zaujali pozice. Pak se otočil k lehkému kulometu.
„Nabíjejte!“ vykřikl a jeho pomocník okamžitě začal plnit zásobníky náboji přesně tak, jak mu to včera navečer Žižka ukázal.
Křižáci postupovali vzhůru svahem, řvoucí svou bojovou píseň. První střelci husitů vystřelili několik šípů, ale křižáci se nezdáli být nijak zasaženi.
Žižka se poklekl vedle kulometu, pokřižoval se, pevně ho uchopil a namířil na první řadu nepřátel. „Teď uvidíme, co tahle hračka dokáže,“ zamumlal si pro sebe a stiskl spoušť.
Zvuk kulometu byl ohlušující. Nepřátelé padali jako obilí pod kosou. Křižáci se zastavili, zmatení a vyděšení. Nikdy nic podobného neslyšeli ani neviděli. Kulomet vz. 26 štěkal svou smrtící melodii a rozséval zmatek v jejich řadách.
„Už žádné dřevěné štíty a kamenné zdi, chlapci!“ křikl Žižka a přelétl pohledem své vojáky, kteří se teď také smáli a povzbuzovali svého vůdce. „Teď máme něco mnohem lepšího!“
Křižáci se dávají na útěk, ale jejich ústup je chaotický. Vojáci se překřikují a snaží se dostat co nejdál od toho pekelného stroje.
Bitva skončila dříve, než začala. Zatímco zbytek křižáků prchal, Žižka sundal prst ze spouště, aby nechal kulomet vychladnout, a s úsměvem na rtech se otočil ke svým mužům: „Dnes jsme předvedli, co dokáže odvaha, víra a trocha techniky. Teď pojďme oslavit naše vítězství!“
Husité jásali a Žižka se smál spolu s nimi. Nikdo nemohl věřit, že prostý hejtman a jeho zvláštní stroj z budoucnosti dokázali odvrátit zdánlivě neporazitelnou armádu. Ale jak od té doby říkal Žižka: „Když máš správný nástroj a víru, můžeš porazit i samotného ďábla.“
