V tomto článku se zkusíme zamyslet nad alternativní realitou, ve které by Římané ve starověku objevili Ameriku. Jak by se vyvíjela historie, pokud by došlo k objevu Ameriky dávno před Kolumbem?
Důvod k cestě přes oceán
Politický konflikt a pronásledování: Římská říše byla známá svými vnitřními politickými boji a intrikami. Představme si situaci, kdy by se určitá frakce nebo vojenská jednotka dostala do konfliktu s vládnoucí mocí v Římě. Mohlo by dojít k pronásledování, obviněním ze zrady nebo dokonce hrozbě trestu smrti. V takovém případě by uprchlíci neměli jinou volbu než opustit Řím a hledat útočiště v neznámém světě.
Náboženský rozkol nebo hereze: Římská společnost byla velmi spjatá s náboženstvím a kultem císaře. Pokud by vznikla nějaká nová náboženská skupina, která by se postavila proti oficiální doktríně, mohlo by to vést k tvrdému postihu a vyhnání z Říma. Taková náboženská menšina by pak mohla hledat nový domov a svobodu vyznání v neznámých končinách za Atlantikem.
Vědecká expedice a touha po objevech: Méně pravděpodobným, ale stále možným scénářem by byla i dobrovolná vědecká expedice, vedená zvídavými a odvážnými Římany. Ti by se vydali na cestu na „konec světa“, motivováni touhou po nových poznáních a objevech neznámých civilizací či přírodních bohatství.
Každý z těchto scénářů by mohl vést k tomu, že by se určitá část římské flotily vydala přes Atlantik a dosáhla břehů Ameriky. To by pak mohlo odstartovat zcela novou kapitolu v dějinách světa.
Cesta do Ameriky
Pokud byla tato flotila nucena uprchnout z Říma kvůli závažnému zločinu, je pravděpodobné, že by se posádka skládala z ostřílených mořeplavců a válečníků. Mají-li dostatek zásob a odhodlání, je možné, že by se jim i přes tehdejší navigační možnosti podařilo dosáhnout břehů Ameriky. Námořní technologie starověkého Říma, ačkoliv nedosahovala úrovně pozdějších evropských výprav, mohla být pro takovou cestu dostačující.
Interakce s domorodci
Jakmile by Římané dosáhli amerického kontinentu, museli by navázat kontakty s místními indiánskými civilizacemi. Poměr sil by pravděpodobně byl na straně Římanů, kteří by mohli využít svých vojenských a technologických schopností. Na druhou stranu, domorodci by mohli Římanům nabídnout znalost místního prostředí a cenné zdroje. Vzájemná výměna poznatků a spolupráce by mohla vést k rozvoji obou kultur.
Alternativní vývoj civilizace
Pokud by se Římané v Americe dokázali dlouhodobě udržet a navázat trvalé kontakty s domorodci, mohlo by to vést k vytvoření zcela nové civilizace. Ta by se vyvíjela po staletí nezávisle na Evropě a mohla by v 15. století dosáhnout pokročilejší úrovně, než jakou měla tehdejší Evropa. Představme si, jak by tato „římsko-americká“ kultura mohla vypadat – mohla by přebrat některé rysy starověkého Říma, ale zároveň by se výrazně ovlivnila i původními indiánskými tradicemi. Ostatně by ale nebyl důvod označovat původní obyvatele jako „indiány“, protože jde o koloniální označení, které vzniklo až mnohem později a v naší alternativní realitě by nejspíš nevzniklo vůbec.
Tato alternativní realita nabízí spoustu dalších zajímavých možností a otázek k zamyšlení. Bylo by opravdu zajímavé studovat, jak by se taková civilizace vyvíjela a jaký by to mělo dopad na pozdější dějiny celého světa.
Adaptace na nové prostředí
Prvním klíčovým faktorem by byla schopnost římských osadníků přizpůsobit se zcela novému prostředí Ameriky. Museli by se naučit využívat místní zdroje, zvládnout zemědělství a chov dobytka v odlišných klimatických a geografických podmínkách. Pro přežití by byl nezbytný kontakt a směnný obchod s domorodými indiánskými společnostmi.
Udržení římských tradic a institucí
Důležité by bylo, zda by Římané dokázali udržet a předávat dál své zavedené kulturní tradice, politickou strukturu, právní systém a technologie. Pokud by se jim podařilo implementovat římské instituce do nového prostředí, mohla by tato civilizace přetrvat a rozvíjet se po staletí.
Vývoj synkretické kultury
Zároveň by však byla nevyhnutelná určitá míra kulturní výměny a synkretismu s domorodými indiánskými kulturami. Vzájemné ovlivňování by vedlo ke vzniku zcela nové, jedinečné civilizace, kombinující římské a původní americké prvky. To by mohlo být zdrojem obrovské tvůrčí energie a dynamického vývoje.
Vojenská a technologická úroveň
Pokud by se Římané dokázali efektivně bránit proti případným invazím či útokům, mohli by si udržet převahu nad okolními domorodými státy. Díky svým pokročilejším vojenským a technologickým schopnostem by mohli dominovat regionu a rozvíjet se jako mocná říše.
Izolace a odříznutí od Evropy
Dlouhodobá izolace od Evropy by však mohla být největší výzvou. Přerušení kontaktů a komunikace by mohlo vést k zaostávání v některých oblastech, zatímco by se v jiných římsko-americká civilizace mohla posunout dál než tehdejší Evropa.
Přes řadu výzev a překážek je možné, že by taková izolovaná římská civilizace v Americe dokázala přetrvat déle než tisíc let. Mohla by se stát rivalem evropských říší a významně ovlivnit pozdější vývoj světa.
Jak by vypadal střet s evropskou pozdně středověkou kulturou?
V další části by bylo zajímavé se zamyslet nad tím, jak by odlišný vývoj „amerických Římanů“ mohl přispět k jejich technologické převaze nad Evropou. Jde o to, že starověký Řím byl postupně rozvrácen, zanikl a velké množství technologií bylo na dlouho ztraceno. V Americe by ale mohl odkaz starověkého Říma přetrvávat bez přerušení.
Technologický a vojenský vývoj
Pokud by se římsko-americká civilizace skutečně udržela po staletí a dosáhla vyšší technologické a vojenské úrovně než pozdně středověká Evropa, mohla by disponovat významnými výhodami. Vyspělé římské znalosti v oblastech jako metalurgie, stavebnictví, inženýrství či navigace by mohly převyšovat tehdejší evropské schopnosti.
Zároveň bychom mohli předpokládat, že si římsko-americká kultura zachovala rozvinutější systém centralizované správy a silné vojenské struktury. To by jí dávalo významnou výhodu oproti fragmentovaným evropským státům. Bez ohledu na to, zda by Evropané objevili Ameriku, nebo by naopak američtí Římané znovuobjevili Evropu, lze jen těžko odhadnout, jak by se takové setkání vyvíjelo.
Kulturní a náboženské rozdíly
Nicméně by nastaly i obrovské kulturní a náboženské rozdíly. Zatímco Evropa by stále byla součástí křesťanského světa, římsko-americká civilizace by s největší pravděpodobností vyznávala mix náboženských tradic – pravděpodobně by se jednalo o synkretickou kombinaci římského kultu, zkoumání mystických a přírodních sil a začlenění prvků z domorodých indiánských náboženství.
Tyto odlišnosti v náboženských a hodnotových systémech by komplikovaly vzájemné porozumění a mohly vést ke střetům na ideologické úrovni.
Geopolitické důsledky
Při setkání obou civilizací by došlo k obrovskému geopolitickému otřesu. Římsko-americká kultura by mohla vidět Evropu jako nižší a zaostalou, což by vedlo k pocitům nadřazenosti a snahy o expanzi. Naopak Evropané by mohli vnímat odlišného „pohanského“ souseda jako hrozbu.
Tyto vzájemné animozity a soupeření by mohly mít dalekosáhlé důsledky. Mohlo by dojít k válečným střetům, ale i k vzájemnému ovlivňování a výměně technologií, idejí a kulturních prvků.
Celkově by takové setkání dvou tak odlišných civilizací, oddělených po staletí, přineslo obrovský kulturní šok a zásadně by transformovalo vývoj celého světa. Napětí, ale i možnosti vzájemného obohacení, by byly ohromující. Můžeme si jen domýšlet, jak by takový svět vypadal.
Takto by mohlo vypadat první setkání Římanů s americkými domorodci:
Marcus Cornelius seděl na zpola vyvrácené palmě a tupě zíral na břeh. Tři dny od ztroskotání jejich lodi. Tři dny od chvíle, kdy bouře rozmetala flotilu senátora Lucia. Z devíti lodí zůstala jen jejich – a i ta teď ležela napůl ponořená v mělčině.
„Tribune,“ ozval se za ním Gaius, jeden z přeživších legionářů. „Flavius zahlédl dým. Asi den cesty podél pobřeží.“
Marcus se narovnal. Přes třicet let služby v legiích ho naučilo, že dým znamená lidi. A lidé znamenají buď spojence, nebo nepřátele. Nic mezi tím.
„Kolik mužů je schopných pochodu?“
„Dvacet šest. Většina ran se hojí dobře.“
Marcus přikývl. Dvacet šest legionářů. To bude stačit. Musí to stačit.
Spatřili je za úsvitu příštího dne. Vesnice z chatrčí pokrytých větvemi a listy. Dým z ohnišť stoupal k nebi jako tenké šedé nitě. A mezi chatrčemi se pohybovali lidé – nazí do pasu, s kůží zbarvenou do měděna.
„Při Jupiterovi,“ vydechl Gaius. „Kde to jsme?“
Marcus mlčel. Tohle nebylo nic jako Galie, Hispánie ani Afrika. Tohle bylo… něco naprosto jiného.
První je zpozoroval mladý lovec vracející se z lesa. Zůstal stát jako solný sloup, pak upustil nasbírané dříví a rozběhl se k vesnici. Vzduch rozřízl pronikavý výkřik.
„Do formace!“ zavelel Marcus instinktivně. Legionáři se semkli do obranného postavení, štíty napřed. Byli unavení a hladoví, ale roky drilu se nezapomínají.
Z vesnice vyběhlo několik válečníků. Byli ozbrojení dřevěnými kyji a oštěpy s hroty z nějakého lesklého kamene. Marcus pozvedl ruku.
„Stát! Nechceme bojovat!“ pronesl klidným hlasem a přitiskl si dlaň na hruď.
Domorodci se zastavili. Jeden z nich, starší muž s čelenkou z peří, nesměle vystoupil vpřed. Něco křikl v neznámém jazyce.
Marcus položil štít na zem a pomalu vykročil vstříc náčelníkovi. V hlavě mu vířily vzpomínky na podobná vyjednávání s galskými kmeny. Sáhl do vaku a vytáhl bronzové zrcátko – jeden z mála předmětů, které se jim podařilo zachránit z vraku.
Náčelník zaváhal, pak také postoupil vpřed. Marcus mu podal zrcátko. Domorodec si s úžasem prohlížel svůj odraz. Pak se usmál a pronesl několik slov ke svým lidem. Napětí polevilo.
„Tribune,“ zašeptal Gaius. „Co budeme dělat?“
Marcus sledoval, jak se k nim pomalu přibližují další vesničané. Ženy nesly misky s nějakým pokrmem. Děti je zvědavě pozorovaly zpoza chatrčí.
„Přežijeme, Gaie,“ odpověděl tiše. „Naučíme se jejich jazyk. Oni se naučí náš. A možná… možná tady založíme něco nového. Něco, co Řím ještě neviděl.“
Slunce stoupalo nad obzor a jeho paprsky se třpytily na hladině neznámého moře. Moře, které je zavedlo na konec známého světa a možná na začátek něčeho nového.