Pád Konstantinopole v roce 1453 dobytím městem Osmanskými Turky byl naprosto zásadní historickou událostí s dalekosáhlými důsledky. Pokud by se tak nestalo, vývoj v Evropě by se ubíral zcela jiným směrem:
- Byzantská říše by nadále existovala jako silná křesťanská velmoc na územích dnešního Turecka a částečně balkánských zemí. Mohla by dále šířit svůj kulturní a náboženský vliv.
- Expanze Osmanské říše směrem na západ by byla značně ztížena nebo zpomalena. Osmanům by chyběla strategicky velmi výhodná základna na Bosporu.
- Obchodní cesty z Evropy do Asie by zůstaly více otevřené, což by ovlivnilo ekonomický a námořní vývoj v příštích staletích. Benátky a další italská města by si mohla udržet dominantní pozici v obchodu mezi kontinenty.
- Možná by pokračovaly křížové výpravy proti Osmanům s cílem dobýt zpět ztracená území v Malé Asii pro Byzanc.
Křesťanská koalice proti Osmanské říši
Pomoc Konstantinopoli mohli poskytnout zejména další evropské křesťanské státy jako například:
- Benátská republika jako významný námořní obchodní velmoc
- Království uherské a polské
- Papežský stát a další státy pod vlivem katolické církve
- Rýnská a Francouzská království
Společným zájmem bylo udržet Byzantskou říši jako nárazníkový stát bránící další expanzi Osmanů směrem na sever. Pomoc by ale nesměla přijít pozdě a také by musela být dostatečná. Historické prameny také hovoří o sporech mezi katolíky a pravoslavnými Byzantinci, což znemožnilo účinnější koordinaci.
Existovala by teoretická šance, že silná vojenská koalice vedená předními evropskými státy té doby by mohla osmanské obléhatele Konstantinopole překvapit, obklíčit a porazit. To by změnilo chod dějin a možná zastavilo osmanskou expanzi hlouběji do Evropy.
Rozhodná porážka by velmi oslabila rozpínavost Osmanů směrem na západ. Jejich mocenský vliv by zůstal omezen především na Anatolii. Bez postupného dobývání Balkánu by se islám nestal významnou náboženskou silou v jihovýchodní Evropě.
Byzantská říše jako velmoc nejen evropského formátu
Pokud by Byzantská říše přežila pád Konstantinopole v roce 1453 díky vojenské pomoci od ostatních evropských států, mohla by se z dlouhodobého hlediska znovu stát významnou velmocí v regionu. Její další vývoj by ale závisel na řadě faktorů:
Pozitivní faktory pro posílení Byzance:
- Zachování hlavního města Konstantinopole s výhodnou strategickou polohou
- Možné udržení kontroly nad úrodným územím Anatolie
- Příležitost ekonomicky a vojensky zmodernizovat říši podle západního vzoru
- Možnost těsnější aliance s katolickou Evropou proti Osmanské hrozbě
- Potenciální územní zisky na Balkáně oslabením Osmanů
Negativní faktory limitující rozvoj Byzance:
- Vyčerpání zdrojů po desetiletích válek s Osmany
- Vnitřní nestabilita, nepokoje a nástupnické spory
- Odliv obyvatelstva z venkova kvůli útrapám za válek
- Potenciální námořní blokáda ze strany benátských a janovanských lodí
- Nedostatek spojenců v případě další osmanské invaze v budoucnu
I přes tyto výzvy měla Byzanc potenciál opět se stát významnou říší, pokud by si udržela kontrolu nad Bosporem a Dardanelami jako bránou do Černého moře. Těsná aliance s katolickými státy na obranu proti Osmanům by jí také mohla zajistit přísun finančních zdrojů a vojenskou pomoc k modernizaci.
Opětovné získání statutu evropské velmoci by ale bylo dlouhodobou záležitostí trvající možná i několik staletí ekonomické a vojenské konsolidace za předpokladu vnitřní stability. Byzanc měla výhody ve formě bohaté kultury, strategické polohy a zkušeností s budováním říše.
Přínos Byzantské říše pro Evropu
Pokud by Byzantská říše přežila pád Konstantinopole v roce 1453, mohla by sehrát významnou roli v dalším vývoji evropských i světových dějin v následujících staletích.
Možní spojenci Byzance
- Katolické státy západní Evropy (např. Španělsko, Francie, Svatá říše římská) – potenciální spojenectví proti Osmanům
- Benátská republika – z obchodních důvodů pro zajištění přístupu do Černomoří
- Možné obnovení arménského království Kilikie a spolupráce s dalšími menšími křesťanskými státy – pro ochranu před muslimy
- Moskevské velkoknížectví/carské Rusko – pro posílení pravoslavných vazeb
Potenciální přínos Byzance
- Udržení stability ve východním Středomoří – Byzanc jako protiváha Osmanské expanzi
- Zachování kontinuity antické řecké a římské kultury
- Šíření pravoslavné křesťanské vzdělanosti a umění směrem na východ i západ
- Udržení starých obchodních cest z Evropy do Asie přes Černé moře
- Potenciální blokace šíření islámu dále do Evropy
- Inspirace a kulturní výměna s renesanční Itálií zejména v malířství a architektuře
- Podpora Byzance proti nájezdům Mongolů směrem ze stepi
I přes možné vnitřní konflikty, ekonomické potíže a územní ztráty, by přežívající Byzanc dokázala alespoň zpočátku plnit roli důležité křesťanské mocnosti a prostředníka mezi východem a západem. Udržením Konstantinopole jako velkoměsta by pomohla zachovat antické kulturní dědictví pro budoucí evropskou renesanci. Později by ale byla vystavena novým bezpečnostním rizikům například z strany Persie či Ruska.
Byzantská říše v moderních dějinách
Pokud by Byzantská říše přetrvala jako silný státní útvar až do moderní doby, bylo by velmi obtížné předvídat její přesnou roli a pozici. Mohli bychom však uvažovat o několika potenciálních scénářích:
Úpadek a marginalizace
Podobně jako Osmanská říše by Byzanc mohla postupně ztrácet na významu vůči rostoucímu vlivu průmyslových velmocí ze západní Evropy. Zaostalost, vnitřní konflikty či nepřipravenost na modernizaci by ji mohly odsunout mezi druhořadé státy.
Teritoriální velmoc v regionu
Pokud by si Byzanc udržela životaschopné hospodářství a efektivní vládu, mohla by se stát významným hráčem na Blízkém východě a představovat protiváhu koloniálním snahám evropských velmocí. Kontrolou oblastí okolo Bosporu a Dardanel by ovlivňovala mořeplavbu.
Multikulturní federace
Byzantská říše by potenciálně mohla integrovat různé národy pod svou nadvládu a utvořit multinacionální říši. Stala by se tak předchůdcem dnešních multikulturních států, ovšem s pravoslavnou kulturou jako hlavním spoluutvářejícím prvkem.
Sekulární nacionalismus
Modernizační procesy by mohly vést k oslabení role byzantského pravoslaví a posílení sekulárních nacionalistických tendencí různých etnických skupin v rámci říše. Potenciálně by tak Byzanc předjímala rozpad na řadu nástupnických národních států.
Vývoj by závisel na tom, zda by Byzanc dokázala zavést potřebné reformy, modernizovat armádu, průmysl a vzdělání a udržet vnitřní semknutost. Geografická poloha mezi Evropou a Asií by jí ale zajišťovala důležitou strategickou pozici i v moderní době.
